Den 7.

Včera večer jsme byli na bojovce. Rozdělili nás na dvě skupinky - menší a větší - lišily se v délce trasy, proto jsme měli posunutý budíček, ale i tak jsme na přehlídce programů usínali. O poledním klidu jsme se snažili naučit pravidla japonské etikety. Již v jeho průběhu se snad každý těšil na závěrečnou hru - která je každý rok. A skutečně - dozvěděli jsme se, že se v Japonsku schyluje k velké válce, ne kterou se naši lordi již vypravili - museli tedy posílat posly (což jsme byli my). Měli jsme si získat co nejvíce menších lordů na stranu svého pána (ve velké válce). Dozvěděli jsme se pozice jejich hradů, abychom se tam mohli vypravit a přesvědčit. Naneštěstí každý lord po nás chtěl nějaký dar. Tím mohlo být cokoliv - od složení oslavné básně přes skládání japonských origami až po klikování za účelem posílení armády daného lorda. Ovšem ostatní posádky nám velmi dobře konkurovaly - daly lordům ještě hodnotnější dary než my. Museli jsme pak loajalitu lordů získat zpět tím, že jsme jim dali dary ještě hodnotnější. Tak jsme je přesvědčovali tři hodiny, než se konečně pořádně rozhodli. Náš tým se pořádně snažil, což by jistě každý jeho člen potvrdil, avšak výsledek je před uzávěrkou tohoto článku stále nejistý. Po závěrečném boji nás čekalo už jen pár "rituálů" (večeře, brífing). Teď nás bude čekat nejspíše opékání buřtů (tento článek je psán při brífingu). No, a to je asi všechno.

Napsal: Milan

Den 6.

V dopoledním programu se oproti jiným dnům nic nezměnilo - učili jsme se v námi zvolených programech. (už poslední hodinu) Oběd byl velmi chutný. Po odpoledním klidu jsme se vydali na přespolní běh, který nám stěžovalo počasí - pršelo čím dál tím víc. Od Zuzky jsme na začátku běhu dostali na posilnění bonbony. Po cestě jsme museli plnit úkoly na pěti stanovištích (tangram, bludiště, rébus, gomoku, trojúhelníky) a zapisovali japonské znaky, které jsme potkali po cestě. Nejvíce se mi líbilo bludiště, protože bylo docela jednoduché.

Po doběhu jsme mohli hrát na počítačích, což byla velmi příjemná změna oproti normálu. Na večeři nebylo nic zajímavého. Kvůli nepřestávajícímu dešti bylo i vyhlášení výsledků uvnitř. V dnešním celkovém pořadí jsme byli druzí - což se nám nelíbilo (chceme být první)!

Napsal: Milan a Bára

Den 5.

Dnešní reportáž je z pátého dne, kdy pobýváme v Japonsku.

Dnešek začal jako každý jiný den u nás. Až na to, že k snídani byly párky, což nikdy zatím nebylo (hned zmizely). Po deváté hodině všichni zasedli k počítačům a pokračovali v začaté práci z pondělka.
Myslím, že všechny baví to, co si vybrali, že se budou učit. Do oběda se nestalo nic nezvyklého.
Oběd dobrovolníci mohli jíst čínskými hůlkami, proto lidem, co jedli čínskými hůlkami trval oběd mnohem déle, než těm, co jedli příborem (u nás v týmu to bylo tak půl na půl). Po odpoledním klidu následovala zkouška kolik známe lidí v naší japonské vesnici. Všichni alespoň na jednoho zapomněli.  Hned následoval test našich samurajských schopností (vyhrála Bětka z našeho týmu a pak byl Milan také od nás).Před večeří jsme hráli turnaj v přehazce ,který jsme suverénně opanovali.(prostě jsme všechny totálně rozdrtili ) Poté byl normální večer.

VŠICHNI MILUJEME PETRA ;**

Napsala: Bětka + Milan

Den 4

Ráno byla jako každý den snídaně a k ní švédský stůl. Dnes nebyla práce na počítačích, protože jsme měli celodenní výlet kvůli zachránění princezny (na Okinawě, kam jsme šli, zrovna řádil tajfun). Před začátkem cesty jsme si schovávali věci, které jsme tam pašovali. Cestou jsme lezli na stromy, abychom utekli medvědům (měli jsme se na nich udržet max.2. minuty). Když jsme dorazili na místo ke koupališti s tobogánem (Tam byla princezna =D), divokou říčkou, bazénem a vířivkou, tak jsme my a ostatní družstva hledali propašované věci (my je měli schované například v mobilu, pod vložkou boty nebo v drdolu =D). Když jsme se vraceli přes horu Fudži tak jsme luštili přísloví, moc to sranda nebyla (bylo to těžké, jenom ne pro Milana). A když jsme dorazili do chaty byl dobrý
buřt-guláš. Na brífingu nám řekli, že máme udělat plakát na téma sociální sítě.

Napsal: Michal Cukr

Den 3.

Po snídani jsme dodělávali programy, poté jsme upravovali tutoriály pro Japonce.
A následoval oběd s poledním klidem. Po poledním klidu jsme prošli test orientace v prostoru se zavázanýma očima, chodili jsme podle navigátora (Barči). Rozluštili jsme cestu k značce parkoviště. Tam jsme našli Japonkou šifru na které stálo: "Koukáme tady na tebe!" (to jsme se dozvěděli po rozluštění). Poté jsme šli na nejvyšší horu Japonska, Fudži, kde byl test pozornosti. Po cestě byly barevné obrázky a na vrcholku jsme si měli vzpomenout na co nejvíce z nich. Poté jsme "hráli" lidské šachy, bohužel hru přerušila bouřka. Nakonec byl brífing!

Nejvyšší hora Japonska, Fudži
(Zdroj: http://japonsko-v-cesku.jex.cz/menu/galerie/symboly-a-krasa-japonska/sopka-fudzi)

Napsal: Aleš Thiel

Den 2

V druhém dni jsme byli ráno probuzeni příjemným budíčkem v osm hodin. U snídaně nás přivítal švédský stůl , kde si každý mohl vybrat, co má rád - bylo na výběr od zeleniny až po lupínky. Po snídani jsme šli na odpolední počítačové kroužky, které si každý sám zvolil. Po dokončeni práce jsme šli na svačinu, byly k ní banány a čaj. Pak jsme se vrátili k  práci. Po dokončení počítačových kroužků jsme měli oběd (byla fazolová polévka, rýže s masem a malý bonus -   místo příboru jsme dostali japonské hůlky. Pro některé to bylo lehké, zato někteří se ani nenajedli.) Následoval polední klid. Po něm byla  poledni hra - mohli jsme si  tvořit vlastni příběh a možných konců/řešeni bylo několik. Po vyčerpávající hře jsme si mohli zakoupit cukrovinky v místním hotelovém obchodu. Pak byla večeře - zapečené těstoviny se šunkou. Po večeři jsme zasedli na brífing, kde se udělovaly body, a taky jsme dostali táborová trička. Nakonec se hledal papírek s hádankou. Pak jsme se svlíkli ze samurajských obleků a šli jsme na PC psát blok, teď ho právě píšu.
Jinak bylo pěkné počasí a program dne nás vyčerpal tak, že bych si teď nejradši lehl. Naschle zejtra.


Psal : Bobo Záviš

Úvod a den 1.

Úvod

Zdravíme do České republiky z Japonska, náš tým nezávislých reportérů/bojovníků se ocitl v japonské provincii Buzen, když naše loď ztroskotala. 

Poloha provincie Buzen (Zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Buzen_Province)

Lord Ukita Hideie nás přijal do svých služeb, aby nám pomohl odjet zase zpět domů (pevnost Loutinburg u Slapsea). Tvrdou prací musíme získat finance na zpáteční plavbu.

První den

Celí omráčení jsme se probudili na pláži a našli jsme zbylé členy posádky. Po krátkém znovu-seznámení jsme se pokusili sestavit naši ztroskotanou loď. Snažili jsme se co nejrychleji sesbírat různé části lodi a sestavit je. Při tom nám konkurovaly další tři posádky (Peču Mafuno, Kukuricuhiroteku, Sukeworuhen Zarihin) – kromě našeho jména, Rahiko, si žádné z nich nemáte šanci zapamatovat. Japonská kuchyně nám zatím chutnala (párek s kaší a kuře na paprice) a posílila nás při těžkém konstruování lodi. A abychom nevyčnívali mezi japonskými obyvateli, tak nosíme oblečení podobné jejich kultuře samurajů a gejš.

Za jakýchkoli podmínek budeme pokračovat v psaní o dění v Japonsku.

Všichni naprosto objektivní a odvážní reportéři z Japonska (s překladatelem).